15.09.2008 Čečeni soucítí s Gruzií

ČEČENSKO - Boje v Jižní Osetii a následná invaze ruských vojsk na gruzínské území se staly v Čečensku nejvíce diskutovaným tématem těchto dní. Na rozdíl od počátku devadesátých let minulého století, kdy Čečensko Abcházce a jižní Osetince bezpodmínečně podpořilo, dnes většina Čečenců soucítí s gruzínskou stranou, přestože pluky GRU specnaz Vostok a Zapad tvořené etnickými Čečenci bojovaly na straně Jižní Osetie.


Dokonce i někteří veteráni bojů v Abcházii řekli korespondentovi Prague Watchdog, že minulosti litují a že dnes by pozvedli zbraně na obranu Gruzie. Podle jednoho z nich, šestačtyřicetiletého Murada, který bojoval proti gruzínským jednotkám v Abcházii pod známým čečenským velitelem Umaltem Dašajevem (ten byl zabit nedaleko Grozného v prosinci roku 1994), využila tehdy Moskva Čečence k dosažení svých cílů a zároveň se jí podařilo zasít mezi kavkazskými národy spory a nenávist.

 

„V roce 1992 Rusové skutečně dostali Gruzii na kolena našim prostřednictvím, prostřednictvím Kavkazanů. Válku v Abcházii vyhráli dobrovolníci ze severokavkazských republik, což každý ví. Byli tam Čečenci, Kabardinci, Adygové, Osetinci a zástupci dalších severokavkazských republik. Tehdy jsme si mysleli, že bráníme Abcházii usilující o nezávislost, a až teprve později jsme si uvědomili, že se Kreml snažil vyřešit svoje problémy nasazením našich rukou a naší krve. Mnozí z těch, kteří bojovali v Abcházii, později zahynuli v bojích proti ruským jednotkám, včetně tří nejznámějších čečenských velitelů, Umalta Dašajeva, Chammzata Gelayeva a Šamila Basajeva. V roce 1992 nás Rusko nazývalo hrdiny, ale v roce 1994 už jsme pro ně byli „banditi" a „nelegálně ozbrojené formace". Toho, že jsem tehdy bojoval proti Gruzíncům, dnes lituji," říká Murad.

 

„Po dvou krvavých válkách, které se přehnaly přes Čečensko, dnes dění v Gruzii chápu. Ruská propaganda říká jedno, zatímco Kreml a velení armády dělají druhé. Byla to právě Moskva, která stála v pozadí provokací Jižní Osetie proti Gruzii, a když bylo Tbilisi nuceno zahájit vojenské operace, poslala Moskva okamžitě svoje vojáky na území cizího státu a začala bombardovat gruzínská města. To je nefalšovaný mezinárodní terorismus," říká veterán.

 

Většina Čečenců je stejného názoru. „Pokud jde o kavkazské, ale i jakékoli jiné národy, Rusko se vždy drželo jedné zásady, a to „rozděl a panuj". To, co se dnes děje v Jižní Osetii a Gruzii, je pokračováním imperialistické politiky zotročování národů prostřednictvím jejich vlastních sousedů. Každý rozumný člověk chápe, že války nenastávají samy od sebe. Jsou připravovány celé měsíce a někdy i roky dopředu. To, že Rusko připravuje válku v Gruzii, jsem si uvědomil už před několika lety, kdy ruské úřady začaly vydávat ruské pasy obyvatelům Abcházie a Jižní Osetie. To je více méně stejné, jako kdyby Američané měli dávat pasy USA Čečencům a poté oznámili, že své „občany" budou bránit se zbraní v ruce", říká Grozenský právník Umar Chankarov. „To, co Rusko udělalo v Gruzii, je nepokrytá výzva celé mezinárodní komunitě."

 

„Přestože je nyní mezi Ruskem a Gruzií podepisována mírová smlouva,  příliš nevěřím tomu, že by se Rusové tak snadno vzdali toho, co už jednou získali. Winston Churchill měl koneckonců pravdu, když řekl, že dohoda s Ruskem nemá ani cenu papíru, na kterém je napsána. Ruští vojáci Gruzii jen tak neopustí, proto jich tam Moskva neposílala 15.000. Obávám se, že se ruská armáda uchýlí k jakékoli provokaci a udělá cokoli proto, aby mohla rozpoutat válku v pravém slova smyslu. Gruzínci se musejí mít neustále na pozoru, neboť mohou kdykoli čekat bodnutí do zad. V roce 1997 lidé také věřili, že Kreml jedná upřímně, když Jelcin a Mašchadov podepisovali mírovou smlouvu. A co se stalo pak?" ptá se bývalý poslanec paramentu Čečenské republiky Iškérie, který si přeje zůstat v anonymitě.

 

„Nepochybuji o tom, že ruská média udělají všechno porto, aby Gruzínce vylíčila jako nepřátele Ruska. Použijí stejné metody, jako použili u nás Čečenců. Obrovská masáž veřejnosti, příprava veřejného mínění, možná jeden dva teroristické útoky s mnoha oběťmi na životech, které budou pochopitelně spáchány „osobami gruzínské národnosti". A pak Rusko zase jednou horlivě zareaguje na pobouřené volání po tom, aby teroristi byli „spláchnuti do záchodu", říká přesvědčeně. „Kreml se bude za každou cenu snažit svrhnout režim Michaila Sakašviliho, který je dostatečně tvrdohlavý na to, aby svou zemi dovedl do NATO, a pak si do Tbilisi dosadí svou vlastní loutku. Na toto místo je už  nyní vhodný kandidát - Moskvou připravovaný „představitel opozice" Igor Giorgadze, Putinův kolega z KGB. Podle mého názoru čekají Gruzii v nejbližší době těžké zkoušky. Velmi těžké," dodává.

 

„V této situaci považuji postoj Západu za zcela nepochopitelný. Jedna či dvě výzvy k mírovému řešení, několik vlažných rezolucí a snaha Moskvu přesvědčit namísto toho, aby proti ní byla přijata tvrdá opatření jako proti agresorovi," říká rozzlobeně čečenský student žurnalistiky Salamu Dikayev. „Obávám se, že Evropa Gruzii „obětovala" ve prospěch levného plynu a ropy, stejně jako kdysi obětovala Čečensko. Já osobně v tomto konfliktu plně podporuji Gruzii a jejím lidem přeji jediné - mír."

 

Rusko se na Kavkaze chovalo a nadále chová jako slon v porcelánu - ničí vše, na co sáhne. Putinovy projevy a komentáře k událostem v Jižní Osetii považuji za obzvlášť nehorázné. Tenhle řezník čečenského národa, který má na svých rukou krev desetitisíců čečenských žen a dětí, dnes předstírá velké znepokojení nad ztrátami životů v Jižní Osetii. Kdybych měl tu možnost, rád bych se ho na tohle zeptal. A otázku mám i na Medveděva a celé ruské vedení: „Proč nemůže mít Čečenská republika nezávislost, když ji mohou mít Jižní Osetie a Abcházie, jejichž počet obyvatel i území jsou několikanásobně menší než naše? Kde je logika?"

 

Ramzan Achmadov

(Převzato z PragueWatchdog.cz)