26.02.2011 Pietní výstup na Petřín (aneb čeremša v Čečechách)

cece-help.jpg
Ve středu 23. února uspořádala Česko-čečenská společnost již po sedmé pietní akci k příležitosti 67. výročí násilného vysídlení kavkazských národů do Střední Asie. Pátým rokem probíhá tento piket formou výstupu na Petřín, na jehož vrcholku se vždy koná krátká vzpomínka a společná modlitba za mír a obrodu na Severním Kavkaze.



Sraz účastníků výstupu byl i letos v 16.00 na úpatí Petřína u pomníku obětem komunismu. Letos bylo velmi mrazivo - dopoledne jsem dostala z Grozného email od naší společné přítelkyně Rozy, tazatelky v projektu Paměť národa, generální ředitelky, učitelky osiřelých děvčat a terénní sociální pracovnice v jedné osobě, která mi napsala: „podle pamětníků je dnešní den úplně stejné počasí jako bylo před těmi 67 lety. Je hrozná zima a všichni mají chřipku".

 

Viry slaví v této zimě žně. Stejně jsem byla zvědavá, kolik lidí a kdo letos přijde. Podle předběžných ohlasů to vypadalo, že by mohlo přijít lidí víc, než dřív. Když jsem ale za dvě minuty čtyři přecházela křižovatku na Újezdě, zdálo se mi, že tam nikdo není. Až když jsem stoupala po schodech k Památníku, viděla jsem vyčkávavě stojícího muže a zpovzdálí dvě pobíhající děti a tři dospělé. Jak se ukázalo, byla to jediná formace zastupující čečenskou stranu (a to přijeli až z Boleslavi). Osaměle stojící muž se též přihlásil k naší výpravě a během čekání na ostatní mi vyprávěl o své nedávné cestě do Čečenska, kde s přítelem chodili na venkově, po horách, viděl pozůstatky po vojně... říkám si - vida, další turista.

 

ondra.jpg Kolem čtvrt na pět doráží skupina dalších účastníků, většinou mladých lidí, dva pánové jdou na steč hory dokonce s kordy v pouzdrech (sportovními, shodou okolností oba jsou šermíři a dnes pojí výstup s tréninkem) Z tradičních a úctyhodných opor výstupu dorazily pouze dvě ženy, chrabře odolávající únorovým virům - Jiřina Šiklová a Věra Roubalová. Před půl pátou velím pochodem v chod a výstup je zahájen. Čečenci se během stoupání ptají, jestli zde roste medvědí česnek. Je jasné, kam míří - únorové dny jsou přesně doba, kdy horalé na Kavkaze sbírají první zdroj vitamínů - rašící výhonky čeremši neboli medvědího česneku. Loni touto dobou internetová periodika vypustila zprávu o tragickém příběhu několika rodin včetně dětí, které se jako každý rok vypravily do hor nasbírat čeremšu, která dává tělu dostatek vitamínů aby se mohlo poprat s úporným ocasem zimy... načež byli v rámci obligátních protiteroristických zátahů postříleni bezpečnostními jednotkami...Hlavu mi protne bizarní myšlenka - co je to za svět, kde může být pouhá potřeba vitamínů tak riziková...

 

heart for chechnya.jpg Během výstupu si povídáme o tom, na jakých místech u nás vlastně roste medvědí česnek? Když říkám, že ho moje maminka nedávno objevila u lesa na zahradě v Ladově kraji, jeden z čečenských účastníků výstupu se ptá - a proč jsem se tedy nesešli tam? Všude řádí chřipka, a ty mandarinky z řetězců, to je houby prevence. Zamýšlím se nad tím. I já mám pro čeremšu neboli česnek medvědí velkou slabost. Medvědí česnek by se tu měl víc zavést do zvyklostí února, to je pravda ale tuším, že u nás roste asi později?

 

Pochod nahoru pokračuje svižným tempem, s mezizastávkou v polovině kopce, kdy zjišťujeme, že nám chybí dvě dámy. Mobilem přichází zpráva, že jedna z nich to vzdala a poslala druhou zaručeně opačným směrem. Vida, i na Petříně se dá zabloudit. Čekáme chvilku, Věra se objevuje, otec čečenské rodiny pomáhá dámě do kopce. A nahoře nás čeká zástupce médií s fotoaparátem. I ten je koordinován, o jeho přítomnosti se rovněž mobilem dozvídám z centrály „Pražského telegrafu".

 

Nahoru dorážíme téměř přesně podle předem oznámeného itineráře- v pět nula dva. Čečenský účastník výstupu, s nímž byla řeč o čeremše, se vida muže s aparátem rychle ztrácí, ve chvíli, kdy se chystáme provést každoroční rituál modlitby okolo srdce, vytvořeného z hořících svíček v čečenských barvách. Rozumíme tomu - jeho reakce zapadá do koloritu doby...Vždyť i ten člověk, který podnikl nedávno cestu do Čečenska, mi hned na začátku piketu zdůraznil, že se mnou nemůže komunikovat po internetu, protože „oni všechno čtou" ...

 

Vytváříme kruh, zazní pár slov o důvodech této tradiční akce, o významu vzpomínek, nezapomínání a připomínání. Všichni jsou velmi zmrzlí, modlitbu za pokojný život na Kavkaze, kterou posíláme v kruhu stiskem dlaní, příliš neprotahujeme.

 

srdce.jpg Ještě před rozchodem, kdy všichni prchají na lanovku dolů, stačím poprosit mladého fotografa s ruským přízvukem, aby mi na emailovou adresu poslal fotky pro dokumentaci. Tak jsem zvědavá, jestli svůj slib splní...zatím nic nedošlo a ani Pražský telegraf se mi nepodařilo vygooglovat. Leč o výskytu medvědího česneku neboli čeremši jsem se dodatečně ledacos z virtuálního prostoru přeci jen dozvěděla něco nového - u nás to skutečně roste, ale až v květnu! A roste to přímo v Kinského sadech tudíž na Petříně! (a proto ten mladý člověk tak lozil sem tam a vypadal, že něco stále hledá...) A pak také v šáreckém údolí, hojně a okolo potoka v lokalitě zvané Žebračka. Dále pak na Letné prý. Ano, i já si vzpomínám, že maminka to sklízela až během našeho skutečného jara, tudíž v polovině května. Dochází mi konečně, že Čečesnko je přeci jen trochu blíž k rovníku.Nicméně jak vidno, časové a prostorové rozdíly v českočečenském prostoru sílu statečné byliny zvané čeremša neumenšují. Jak to bude se sílou člověčí v nadcházejícím roce, se uvidí a kolik se nás opět sejde příští rok, inu, toť otázka. Každopádně se již teď doporučuje vzít s sebou nejen svíčky pro modlitbu, ale také termosky s horkými tekutinami...

 

 

Jana Hradilková

 

 

 

 

 

Pozn.: Čeremša neboli medvědí česnek: Volně rostoucí divoký česnek. U nás známý jako medvědí. Oblíbený je zejména v Kazachstánu. Listy rostliny se podobají listům konvalinky. Jako koření používáme listy i cibulky a to ve stavu sušeném i syrovém. Čeremša se dá také nakládat. Brzy z jara jsou mnohé lužní lesy pokryty čerstvými, zelenými listy česneku medvědího. Vyrůstají ze země v dubnu květnu, někdy i dříve. Kvete však až uprostřed května a v červnu. Dřímají v něm mohutné léčivé síly a vypráví se, že i medvědi ho hledají po zimním spánku, aby si jím pročistili žaludek, střeva a krev. Česnek medvědí má v podstatě všechny vlastnosti našeho česneku, je ale mnohem léčivější. Proto je zvláště vhodný pro jarní omlazovací kúry na odstranění škodlivých látek a léčí i chronické choroby kůže.

"Již několik let pěstuji úspěšně česnek medvědí. Rád bych touto cesto pomohl čtenářům, kteří by ho také rádi pěstovali, ale nemohou ho nikde sehnat. Česnek medvědí má již ukončenou vegetační dobu - proto vám mohu nabídnou cibulky. Doporučuji sázet cibulky po trsech (asi 5 - 10 cibulek do jednoho trsu), protože ze zkušenosti vím, že se tak nejlépe ujímají a rostou. Jednotlivé rostlinky živoří a často i uhynou. Má rád vlhké, humózní a kypré půdy na stinných místech. Tato bylina se už po staletí používá vnitřně na pročištění žaludku a střev, mimo jiné od parazitů, ale také na čištění jater, žlučníku a krve. Rostlina též přirozeně snižuje krevní tlak. Čerstvá nať česneku medvědího je vhodná i jako kuchyňské koření do omáček, mletého masa, rybích pokrmů apod. Při odběru na dobírku je minimalní množství 10 trsů = 100Kč. Poštovné je u tohoto balíčku přibližně 80Kč."
Vladimír Svatoň (Svaton1@seznam.cz)

 

výstup.jpg

piket na úpatí.jpg

 

nahore.jpg

 

jirina a vera.jpg

 

dole.jpg