Čečenština 

 

Čečenština je zcela odlišná od ruštiny, jakož i od dalších indoevropských či turkických jazyků, kterými se hovoří v širší oblasti kolem Kavkazu. Patří společně s inguštinou a bacbijštinou (tou se hovoří v Gruzii u hranic s Čečnou) k nachské větvi Severovýchodokavkazské, též Nachsko-dagestánské jazykové rodiny (do ní spadá ještě dalších téměř 50 jazyků Dagestánu). To je jedna ze tří vzájemně nepříbuzných rodin jazyků na Kavkaze. Kromě ní existuje ještě Severozápadokavkazská, též Abcházsko-adygejská rodina (čerkeština, abcházština) a Kartvelská rodina (gruzínština, svanština).

Podle některých lingvistů existuje jistá příbuznost mezi východní a západní rodinou severokavkazských jazyků, někdy se hovoří (ruský lingvista Sergej Starostin) i o tzv. sinokavkazské makrorodině spojující kavkazské jazyky se sinotibetskou rodinou (čínština, tibetština). Odvážnější teorie k této makrorodině řadí ještě téměř zaniklé jenisejské jazyky (ketština) a dokonce i indiánské jazyky Na-dene (jazyky např. Navahů a Apačů). Tyto teorie však zatím nebyly věrohodně potvrzeny. Sergej Starostin prokázal příbuznost Severovýchodokavkazských jazyků s vymřelými starověkými jazyky hurritsko-urartské rodiny.

Naprostá většina Čečenců je v současnosti bilingvní, ovládá čečenštinu a ruštinu.